IV. BALLATA O SLZIČKÁCH.

Ty prosté kvítí v stráni kamenité,

kam hlednu, rosteš, tady, tam a všude,

tak smutně, temně rudé,

štěrk domov tvůj neb strží stezky zryté.

Ty jistě rosteš z krve mého lidu,

jenž v marné snaze zorat tvrdou půdu

po kapkách ronil v práci krev svou drahou

v tu dlouhých lánů nepodajnou hrudu.

Ty symbol jeho dnů jsi beze klidu

a otrávených neúspěšnou snahou

a nocí osvěžených – slznou vlahou.

Tys písní symbol, lidu bez naděje

jež chudý básník pěje,

ty prosté kvítí v stráni kamenité!