IV. Beskydy, Beskydy!

Beskydy, Beskydy!

hory milované,

co přes vaše hlavy

prudkých větrů vane!

Co rok větrů, bouře,

vichřice divoké –

a to proto, hory,

že jste tak vysoké.

V takové též výši

národ můj je milý,

přes něj se též mnohé

bouře převalily. –

Byste byly nízky,

národ duchem malý,

tož by vás vichřice

v pokoji nechaly!