IV. Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,

Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,

nechť králem byl, nechť ve své chatrči zrozen,

kdo nový rýč uchopil ve své pěstě

a pěstil dosud nepoznaný hrozen.

V těch jeho zrnech věru že znoj čela

se v žárné, opojivé víno změní,

až svojí drahou k cíli dojde zcela,

mu z něho tryskne sen a zapomnění

všech strastí, muk a nestišených svárů...

Kdo skončil bez své práce, toho bodá

a v skonu pálí doušek ze poháru,

jejž chladnou rukou smrt’ mu k ústům podá.