IV. Bláznění vjelo do párů

Bláznění vjelo do párů

a v hudby potrhlou notu.

Sál byl pln kouře a výparů

piva a lidského potu.

V kole jsem pobyl jen krátký čas.

K tanci mi scházejí vlohy.

Hrubci mi šlapali – sper je ďas! –

na rheumatické nohy.

Svou holku vzal jsem za ruku,

vyved’ ji z divého ruchu.

Šli jsme se nalokat v noční tmu

trocha čerstvého vzduchu.

A když jsme z hospody vyšli ven,

k sobě jsem přitisk’ ji prudce.

Dech ve vášnivý přecházel sten,

chvět se nám počaly ruce.

Vysokou zdí byl obehnán dům. –

Přemilosrdný bože,

jakés to stvořil milencům

tvrdé svatební lože!