IV. Často chvím se nepokojem

Často chvím se nepokojem

při práci,

oblétán zlých předtuch rojem

tkám jen, jako bych byl strojem –

srdce moje krvácí.

Člunek do uší mi sviští

jako bič,

bidlo div se neroztříští,

praská jako na ohništi

dohořelá suchá tyč.

V hlavě se mi všecko motá,

bol i hněv,

teskně hledím do života –

stavu tkalcovského nota

zní mi proklatců jak zpěv.