IV. Česká řeč.

Jak libě znějí zvuky tvé,

O milá řeči Česká!

Když hrne z útrob duše své

Je v mluvě děva hezká!

To se mi zdá, když slyším je,

Že vidím vůkol sebe

Jakési krásné nebe.

A jaké slasti tvořívá

V mém srdci teprv zpěv,

An libým nářkem provívá

Cit jemný českých děv!

Tu myslím si, když slyším ho,

Že vrátí těmi hlasy

Se zas tvé zlaté časy.