IV. Činíš-li, co chvalitelné,

Činíš-li, co chvalitelné,

Čista-li jest duše tvoje –

Smrti neuprositelné

Nestrachuj se, dítě moje!

Není vše tak strašidelné,

Jak to malíř obrazívá;

Nejsouť kosti bezetělné

To, čím smrt se přiodívá.

Smrt – v podobě viditelné –

Děva líce ubledlého!

V postavě té bledotělné

Neníť nic tak strašlivého!

Čím však duši nesmrtelné

Strašnou se neb krásnou stává –

To jsou oči zrdcadelné,

V nichž se duch náš vidět dává!

Oči tyto zrcadelné

Příčina jsou, že se mnozí

Zhledu smrti bělotělné

Jako noční stvůry hrozí –

Oči tyto zrcadelné

Příčina, že mnohým z lidí

Pohled smrti bledotělné

Anjelským se býti vidí! –