IV. Co člověk jest, jsem často myslil v duši,

By Emanuel Miřiovský

Co člověk jest, jsem často myslil v duši,

však zůstal vždy mi jenom pohádkou;

co svatým sluje, drze nohou ruší

a nebratří se ani s památkou.

Chce boře stavět, lež mu pravdy štítem

a noc mu dnem je; – pravdo nebohá,

jak odumíráš v boji lidstva lítém,

a stan tvůj trůní kdesi u boha...