IV. Co jsem se v nocích navzlykal,

Co jsem se v nocích navzlykal,

když v bezluní tam bouřil vztek,

co slz jsem ronil, naříkal,

že nikomu mé dílo vděk!

Však když jsem tebe uhlídal,

tu ptáček onen povídal,

jenž v srdci prý je uzavřen:

Po bouři zkvétá krásný den.

A když jsi ke mně klonila

zářící krásou hlavu,

a nad mou jsi se modlila,

by popřál bůh mi slávu:

Tu v srdci ptáček zazpíval,

až ples mu očka zalíval;

tu plakal jsem jak malé dítě,

zas života jsa na úsvitě.