IV. Co vzal nám kdo, co zašlapal nám v bláto,

Co vzal nám kdo, co zašlapal nám v bláto,

co jedny lkáním, druhé plní studem,

to žalozpěvy už si nevyhudem:

kdo muž, si vezme zas, co bylo vzato!

V nás jako v jiných žití vrchovato,

nač zbaběle lkát stále nad osudem –

ten dává všem, jen co si vydobudem:

žebráku hůl a kovkopovi zlato.

Což nemáme svých polí rodnou půdu,

nemáme ruce, mozky jako jiní,

železo na pluhy i na oruží? –

A stále vrávoráme jako v bludu

pěsť líbajíce, která křivdu činí –

„Jsme otroci,“ se křičí; – kde jsou muži?