IV. Což třepotá se to tu hvězdiček,

Což třepotá se to tu hvězdiček,

jak včeliček ve vzlétlém roji! –

proč asi ta jedna jediná

tam samotná povzdál stojí?

Tak dumavě chvílemi v dáli zří

a bledoučké její jsou tváře,

je patrně hvězda mlaďoučká

dle dětinné v očku záře.

Jen někdy svůj doufavý vyšle hled

a stoudně zas do sebe mrká –

ba myslím, že také hvězdička

jak hrdlička láskou vrká!