IV. Dík za mír.

Minul rok. – Vzkvetly zase

svaté Boží vánoce,

a loď žití ocitla se

v mírutiché zátoce.

Ježíšku můj! Rok je tomu,

žal jsme v srdci chovali,

u Tvých jeslí v tomto domu

v slzách k Bohu volali:

„Ukonči už boje, zlosti

a dej zavznít nad všemi:

Sláva Bohu na výsosti,

pokoj lidem na zemi!“

Hle! Tys vztáh svou mocnou ruku,

zastavil jsi krve proud,

shlédls na náš žal a muku,

nedal jsi nám zahynout.

Proto znova jdeme k Tobě

v tento tichý, prostý chrám,

rádi v šťastné míru době

spěcháme sem k jesličkám.

Ježíšku náš nejmilejší,

za ten zlatý míru květ

nejen malé dítky zdejší,

ale dík Ti vzdává celý svět.

České básně, české písně

budou Ti zde hlaholit,

nesuď, prosím, tuze přísně,

co Ti pěje věrný lid.

Nejprv za mír díky vroucí

vzdává Ti dnes naše hruď:

Sláva a čest nehynoucí

na věky Ti, Kriste, buď!