IV. Hleď, drahé dítě, jak to kolem pučí:

Hleď, drahé dítě, jak to kolem pučí:

i skála rosných démantů je plna,

a vlny novou jarní píseň zvučí

a zvonkem stříbrným je každá vlna.

A my si klesli opět do náručí

a ptactvo zajásalo v této době –

že omlád’ jsem, že svěží jsem a ručí,

to děkuji jen Tobě.

Hleď, pěnice jak nad hlavou nám krouží,

jak stáčejí se v živý, pěkný vínek;

ten jaro v duši víc a víc si ouží

a kouzlem svým ho mění na barvínek...

O, nechť se k modru nesou, nebo hrouží

v hloub lesů naše šťastné duše obě,

že srdce mé zas pěje, jásá, touží,

to děkuji jen Tobě.