IV. IPSITILLA.

Mám-li přijít k tobě po poledni,

buď hezky doma

sama, zavři jizbu, ke mně sedni

a nespoř rtoma!

Nediv se, když tak mne dojme prudce

tvé lásky vesna,

že tvá ňadra zlíbám i tvé ruce,

že příliš těsná

bude toga mně – ach, léto s láskou tvojí,

již kyne štěstí!

Ten žár sálající velký, dvojí!

To nelze snésti!