IV. Já všady byl jsem host

Já všady byl jsem host

a všeho zřel jsem dost,

v ruch života i spád

já mohl naslouchat.

Za stínem opony

odvěké zákony,

ty stejně znám a ctím –

však zůstati chci svým.

Já všady byl jsem host

a vždycky – pro věčnost,

kam vložil jsem svůj spár,

byl květem suchopár.

A brzy budu něm,

zvěst dávná mladým všem,

však přec jich srdcí plam,

ví komu plát a kam.

Já všady byl jsem host.

Zda milost, nemilost

jde se mnou, jedno mi

starými pod stromy.