IV. Jak říci tobě slovem smrtelným,

Jak říci tobě slovem smrtelným,

co nesmrtelné láskou v srdci zpívá?

Vše prázdné jest, vše popel jen a dým,

jenž podstať citu halí jen a skrývá.

Má myšlenka, můj cit, je všecko tvým,

a jak se oko do zrcadla dívá,

tak půvab tvůj mi nazpět hází rým,

tvá gracie v mou sloku zpátky splývá.

Co lepší ve mně, to je tvoje něha,

co svaté, vlídnost tvá, co velké, láska,

co božské, z oka tvého v moje šlehá.

Ba i ta malá kol tvých rtíků vráska

jest kolébkou mých nejkrásnějších dojmů –

Ó sama rci, jak slovem to vše pojmu?