IV. „Jaký jste vy starý košťál!

„Jaký jste vy starý košťál!

Nic vás tančiť nevidět!

Tolik děvčat černookých –

zbláznil bych se hned!“

Tak mi pravil přítel Slovák,

šátkem pot si stíral s líc –

pravil jsem mu: „Milý pane,

nechci tančiť víc.

Děvče vzal jsem sladkých očí,

přivinul je prsům blíž,

celý tanec přetančil jsem –

nechci tančiť již.

Sladké oči jiskřily se,

s kyprých rtů jí sálal žár,

a v živůtku teploučkém tak

holoubků pěl pár.

To když jsem já viděl, cítil,

mozek málem se mi splet’,

jenom jednu vzal jsem k tanci –

zbláznil bych se hned!“