IV. Je krásná, čistá, snivá duše Tvá,

Je krásná, čistá, snivá duše Tvá,

jak kahan dobrem napájený hoří,

jej rozžíhá Tvá ruka pečlivá,

a pramen má v Tvém srdci, jeho hoři.

Je jako myrrha vonná, chladivá,

a její vůní okřívají choří,

jak kaditelnic balsám léčivá –

jí věřící se v oddanosti koří.

Já do plamene hledím – a tu zřím –

Tvé srdce hoří jako věčné světlo,

jak rudý rubín šerem klášterním,

a chvím se náhle: neb teď teprv vím,

co vytrpět Jsi musil, by vše zkvetlo

tu láskou smírnou, věčna tajemstvím.