IV. Je tak teplo – je tak ticho!

Je tak teplo – je tak ticho!

Vlnky jenom šepotají,

nad nimi se němým vzduchem

lesklá šídla třepotají.

Ametystové ty jehly

sem tam, sem tam polétají,

oči mé mně zašívají,

mysl moji oplétají.

Ba já cítím, že má duše

někde je už v limbu branách –

pán Ježíš mně postůj v hlavách,

andělové po všech stranách! –

Spal jsem; pojednou však jak by

bylo se mně něco tknulo,

oči se mně rozevřely,

celé tělo sebou hnulo.

Hledím, trnu – ach ta radost!

tedy předc to pravda jesti:

koho pánbůh pomiluje,

že mu dá i ve snu štěstí!

Zlaté slunko – mezi tím co

tak se mně to slastně spalo –

skrze listí mladé lipky

dukáty mne posypalo!