IV. „Jenž těžký kříž nésti ráčil!“

Kříž těžký nesa, beze vzdechu kráčí;

teď v slunci Golgotha se vstříc Mu mračí,

k ní cesta drsná je a daleká

a mdlobou klesá juž syn člověka.

A zástupem se k Němu spěšně tlačí

Máť Jeho ruce spínajíc a v pláči,

ret Její tají vzdech a tiše lká,

co srdce velkým hořem přetéká.

Však kolem katanů ta divá chasa

Ji tiskne zpět a rouhá se a jásá

až Kristus ze země se vzchopil zas;

kříž dále vlekl, v tváři svatý jas –

a za Ním kráčí Maria jak v snění,

v svém srdci nesouc též – kříž utrpení.