IV. Již měsíc bledne nad městem

Již měsíc bledne nad městem

a já jdu domů sám

a směji se svým bolestem

a trpce vzpomínám.

V očích se lesknou jiskřičky,

mstivé a bolestné slzy.

V měsíčním světle vychladnou

a zapomenem brzy.

Něco se ubít musilo

krásného v černé krčmě.

Osude, víc jen přišlápni,

do prachu stiskni, skrč mě!

Něco se ubít musilo.

Tolikrát, bože! Vždycky.

Ani již plakat nemůžeš.

Vše vyzní ironicky.