IV. Kašpárek.

Kašpárek náš dobrý brach je český,

citu víc má než bajazzo cizí,

v horování Fausta, v ďáblů vřesky

nejhlučnější potlesk dětí sklízí

humor jeho dobrácký a ryzí.

Princezně rád nosí vlečku řízy,

morče klepne paličkou a v desky

úzké rakve nacpe je a zmizí

Kašpárek.

Stranou, nezřen, vypláče své stesky

a když zhasnou kalafuny blesky,

s talířem kol chodí – nepobízí

dotěrně, šprým zlatí jeho stezky,

cos má v žilách z dědů zdravé mízy

Kašpárek.