IV. Kde jsi, má růže spanilá,

Kde jsi, má růže spanilá,

že pozbyla jsi vůně?

Má naděje mi zemřela

a na smrt láska stůně.

Probírám srdce poklady

a zkoumám duše schráně,

ach, jaké je to bohatství:

nemám ni slzu za ně!

Můj osud již se nezmění;

nepokveteť, co vadne,

a kam nesvítí slunce víc,

netřeba vláhy žádné.