IV. Kdo jsi nenatrhal sobě

By Augustin Eugen Mužík

Kdo jsi nenatrhal sobě

květů v bujné letní době,

nech je nyní klidně být –

nadarmo svůj vzbouzíš cit!

A kdos noci jasné, krátké

bez radosti, lásky sladké

probděl sám, teď nech to být –

nadarmo svůj vzbouzíš cit!

Jiným štěstí zanechejme,

sami spěme, umírejme,

srdce mé – to nemůž’ být –

nadarmo svůj vzbouzíš cit.

Bez květů i bez radosti

jeden pokoj spánek hostí,

nebude, co nemůž’ být –

mlčí srdce, mlčí cit...