IV Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,

Když loď, již všechna děravá, utonout hrozí v bouři,

přec mnohý ještě trosečník sní o Ithaky kouři,

přec ještě slabé naděje se jako rahna drží,

jež rovněž chabě zmítá se ve vln a větru bouři,

přec ještě vzdáti nechce se břeh za ilusi uznat

a v dálkách zemi hledá jen, zrak vysílený mhouří

a sama sebe táže se, byl-li ten ostrov vskutku,

jejž v snech svých vídával za jasných dnů i bouří –

až ruka slabá nakonec se rahna přec jen pustí

a utopený námořník zrak více nezamhouří

do dálek stále napjatý, vlast marně hledající,

a přece jenom podléhá, ač tolik přestál bouří,

a hyne právě ve chvíli, kdy na vraku kdos zvolá:

„Je naše země na blízku – hle, z Ithaky se kouří!“