IV. „Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvýc...

„Krvavé vášnivé růže vyrůstají v tvém sadě a jásají v rudých úsměvech v tvých komnatách.

Vábná hudba víří v tvých síních a na oltáře tajemných božstev hledí čisté slzy tvých lamp.

Ty v mlžných závojích, kněžka bílá a nedotknutelná,

tančíš v ekstatickém nadšení s mystickým úsměvem touhy

jako květ slunečnice, modlíc se k zlatému božstvu, Ó Ruth.

Zvěst o tobě pronikla k nám, a přišli jsme ke tvému prahu.

Či není dopřáno nám spatřit tě, záhadná Ruth?“

Povadly vášnivé růže, umlkla zázračná hudba.

Pohasla záře všech lamp a zmizela s oltářů božstva.

Pohasla svítivá těla běl, oděná v oblačný šat.

Prchl úsměv božského vytržení a nezachvěly se rty již modlitbou,

a nestékala s rtů jejích krev po polibcích vášnivých růží.

V šedém svém šatě prosté poutnice zjevila se jim.

Nepoznali ji a odcházeli zklamáni s rozpačitými úsměvy.