IV. Ku pohřbu podučitele.

Dnes jsi Bratře! došel cíle,

Jaký tobě vytknul Pán,

Pěstoval jsi štípky milé,

Snad jinému odevzdán;

Nebude ti na nich přáno

Zříti květ a ovoce,

Vše osudem překonáno

Za poslední nemoce.

Žil jsi zde jen krátkou dobu,

Zvadl jsi co mrazem květ,

Milý nám, milejší Bohu,

Povolán jsi domů zpět.

Dokonal jsi dílo Páně

Za let málo horlivě,

Bůh tobě mzdu večer za ně

Odměří spravedlivě.

Tvé zásluhy na věčnosti

Ocení dne každého,

Těžký zápas z lásky k ctnosti,

Zapření se samého;

Víru, bdění, utrpení,

Posty s denní modlitkou,

Slzy, křivdy, pohanění

I poslední bolest tvou.

Nejsou tato utrpení

Hodna času krátkého,

A věčného oslavení,

Blaha neskonalého.

Ani oko nevídalo,

Nepojal kdy lidský duch,

Nikdy ucho neslýchalo,

Co svým věrným slíbil Bůh.

Tam shledáš své práce, kroky

Příteli! zúročeny,

Tam jistinu a úroky

I s návdavkem splaceny.

Též i nás a my zas tebe

Dá Bůh! opět spatříme,

Až i nás povolá nebe,

S světem se rozloučíme.

Zde tvou rakev vděčné dítky

Slzičkami skropují,

V lůžko chladné stelou kvítky,

Otče náš! ti věnují.

Dřímej sladce v matky lůně

V blahoklidném usnění,

Až ti z ráje jarní vůně

Zavítá k oslavení.

Oddechni po práci sobě,

Než se shůry ozve hlas:

„Vstaňte z mrtvých k slavné době,

Zvítězil nad smrtí čas!“

Čas zanikne na věčnosti,

Odkvětou tam šediny,

Hřích vyvrácen bude ctností,

Potrestány zločiny.

Příroda i smrt se leskne,

Mrtvý lid když vzkřísí Bůh,

Vše před soudní stolec klekne,

Svůj by každý splatil dluh.

Kniha života odhalí,

Z čeho bude souzeno,

Z té na soudu se vyzradí,

Co kdy bylo tajeno.

Zná se Pane! z svých křehkostí

Sluha věrný, dědic tvůj,

Tvář se mu rdí stydlivostí,

Že přestoupil zákon tvůj.

Přijda soudit lidské činy,

Prv, než přijde hrůzy den,

Promiň jemu jeho viny,

Nevyluč ho z nebe ven.