IV. Kytara.

Já slyším ještě onu melodii,

jak zní a hyne smutnou síní v tmách...

Čas jednotvárně v tichu prázdném míjí,

má ruka bledá sahá po strunách.

Teď po letech, kdy jiné žití žiji,

na dávné dny si vzpomínám jak v snách

a slyším ještě onu melodii,

jak zní a hyne smutnou síní v tmách.

A zemru zas a proměním se v prach,

pak v jiné tělo duši svoji skryji,

vše zapomenu, – jenom v zpomínkách

já budu stále slyšet melodii,

jak zní a hyne smutnou síní v tmách.