IV. Má duše svatý kostýlek,

Má duše svatý kostýlek,

a Tys v něm světicí,

jak s nebe sletlý andílek

a krásou zářící.

Má mysl z poupat písní svých

Ti lásky věnce tká,

má touha vzdechů modlitbou

své hymny Tobě lká.

Má láska jest jak velekněz,

jenž oběť citů svých

s horoucím klade nadšením

na oltář tužeb Tvých.

A věčná lampa oltářní –

myšlénka na Tebe –

leč k mému blahu daleko,

daleko do nebe!