IV. Marie má! Sem oko Boží vzhlíží,

Marie má! Sem oko Boží vzhlíží,

zde volno být, kde pestrý jara květ,

Tu mizí strasť, jenž srdce lidské tíží,

a naděj sladká nám se vrací zpět.

Zde, Marie, po boku Tvém rád sedám,

kdy v oko Tvé můj hled se ponoří.

A zřím svůj ráj, jejž roztouženě hledám,

ráj, o němž duch můj ve snách hovoří!

Viz růži tam, to poupátko se rdící,

to obraz lásky v prvním snažení.

Ó Marie! Bůh nade námi bdící

on kyne nám a my jsme blaženi!