IV. Měsíc bloudí nad vodami,

Měsíc bloudí nad vodami,

jak tvé oko nad mou duší.

Co zří měsíc v hloubce vodní?

Co v mé duši tvoje oko?

Stejný skoro jejich osud.

Měsíc vidí velryb hejno

spáti v loubích korálových

s tuleni a kladivouny.

Vidí v shnilé mořské trávě

Nereidku uplakanou,

jak své svadlé prsy hladí

a zelený svůj vlas češe.

A tvé oko zří v mé duši

spících vášní chlipné hejno,

na kobercích mojich písní

levjathany, bazilišky.

Vidí moji poesii,

jak na svadlých dřímá laurech

a jak k novým hymnám lásky

spuchřelé si ladí struny.

Ale měsíc vidí také

perlu spáti na dně moře –

a tvé oko zří v mé duši

velkou, věčnou moji lásku.