IV. Míjejí dnové března.

Míjejí dnové března.

Slunce se posud neusmálo,

od severu duje ostrý vítr,

ach, kde že jest jaro?

V ústrety kráčí mi dítě,

usmívá se,

tváře jak růže mu kvetou,

hledí na mne

hlubokým černým okem.

Co se to děje?

Hle, z hloubky dětského oka

jaro se kouzelné směje!

Jaro! jaro!