IV. Myšlénky blaseovaných.

Tak z generace v generaci stejně

to chodí, tanec věru čarodějně

se mladých myslí divem dotýká,

jim brány ráje odmyká.

Však co je nám

těch světel plam?

ty nahé šíje, ve vlasech ten květ?

ty brillianty na skráni?

Nás nudí i kvapíku běsný let

a celý svět,

nám zbylo zívání – jen zívání!