IV. Na matčině drahém hrobě

Na matčině drahém hrobě

pestrá kvítka vyrůstají,

v nich se krása její duše,

slza její lásky tají.

A já si z nich kytku vinu,

chci ji nosit’ na své hrudi,

budu jist, že myšlenka zlá

v srdci mém se neprobudí! –