IV. Na řeku padla stínů záplava,

Na řeku padla stínů záplava,

z vln slyším zpívat náhle píseň tklivou.

Jsem jedním z těch, jimž, duše laskavá,

váš úsměv svítí v cestu bolestivou.

Jen jedním z nich, jen v poli květem chrpy –

má velká láska tolik při tom trpí.

Jen vlaštovkou, jež zpozdila se v letu –

teď jest už pozdě chtíti zpívat světu.