IV. Nachýlil se spanilý den

Nachýlil se spanilý den

luna nocí vyplula

a s blankytu na zem sirou

tichá rosa skanula.

Nachýlil se nám den zpěvů

soumrak vlast nám zahalil,

komu píseň sluncem byla,

zdaž ji měsíc nahradil?

Za soumraku nezní píseň

jako slunce plamenná,

za soumraku lká jen chladně,

polosvětlem zmámená!

Za soumraku zvadne bujný

záhy zkvětší zpěvu květ,

jasný plamen, píseň jasnou

pablesk luny nedá zpět!

Cizinec nám na svém koni

panenský zpěv dávno vzal,

a jen trní v českém háji,

trní písní zanechal.

Cizímu kdy slouží duchu

píseň jatá cizotou,

zastírá se obzor zpěvu

matce vlasti temnotou.

Růže záhy rozkvétavší

zná pak jen bol slavíka,

píseň, dcera vlasti české,

nad sebou pak naříká: