IV. Náhle jsem se probudil. Srdce moje burácelo,

Náhle jsem se probudil. Srdce moje burácelo,

směsí tonů zmatených rozpálené znělo čelo.

Sed' jsem rychle na loži. Před zrakem se točí kola –

velká, malá, barevná – zpola bdím a dřímu zpola.

Přetržená snění niť dovíjí se, motá, lítá,

probuzené vědomí v tajemný ji uzel splítá.

Ve bzukotu myšlénka neznámá mi zněla v uši,

v posledním jak dřímotu letěla mi snící duší.

Vlny noční temnoty o spánky se žhavé tříští

a na nebi prokmitá světlým pruhem ráno příští.