IV. Němé hvězdy.

Váš zákon smíru, hvězdy družebné,

čte lidský zrak, pln posvěcené vláhy,

vy přímluvčí, jež padše v tvůrce váhy,

jste stáhly nebe k zemi toužebné!

Krok vzdorný však té moci hrozebné,

jež kříží smír i zákon naší dráhy, –

snad z cizin těch, kde nestvořenstva prahy,

k nám slétá v tajemnosti velebné...

On smíru, zákonu i vám se rouhá!

On jako chaotická zvůle pouhá

tmu věčnou za vaším pne obrazem.

Z vás nelze osud číst! Cíl váš kdo zvídá,

jest vyslyšen; však osud odpovídá

nám na otaz jen hlubším otazem.