IV. Než spatřil jsem tě, neměl jsem ni tuch,

Než spatřil jsem tě, neměl jsem ni tuch,

co gracie a krása, kouzlo ženy,

co každý den být znova opojený

úsměvem božským, čistší dýchat vzduch.

Teď vím to vše, kdy čelo rozryl pluh

mi věku již a marný vzdech a steny;

snad v náhradu za leta prostá ceny

teď toužím zmnožit smysly, zrak i sluch.

Zrak chtěl bych mít jak oko mušky zlaté,

jež složeno je drobných do faset,

bych najednou tě viděl nastakráte.

Sluch zvěře mít, jež slyší, jak jen vkročí

v les, lidský krok, bych z dálky vstříc ti lét',

a jak noc hvězdná na tisíce očí.