IV. O perlící se moku révy,

O perlící se moku révy,

buď písní mojí veleben,

ty ve sny kouzlíš rajské zjevy,

než bouřit počne nový den.

Když srdce sevrou žal a muka,

chopím se číše vína rád,

ať kolem hřmí a všecko klne,

přec cítím, že jsem dosud mlád.

O moku božské vinné révy,

Tě Bůh Tvůj Dionys též pil,

když k tanci, k lásce svoje děvy,

bachantky luzné, shromáždil.

Jsme všichni jako vetchá třtina,

a náš-li zapudit jest žal,

sáhněme chutě k číši vína

jak Midas, starý frigský král.