IV. ODCHOD A PŘÍCHOD.

Ach, jak těžko jarní růži,

Kdy sníh pozdní na ni padá,

A vítr chladný její lístečky

Mrazem usvadlé odrývá.

Ach, jak bědno mladé dívce,

Kdy v srdce její padá žalost,

A hoře, veliký zámutek

Jí z očí, tváří prohlédá.

Čemuž mé děvče kvílí, pláče,

Čemu mladička ztrápena?

A proč z okénka v kraj daleký

Jen stále oči upíná?

Oh, carská služba, veliká tužba,

Odjel na Turky do boje,

A snad se více již nevrátí

Dobrý mládenec, druh milý.

O jak sladko jarní růži,

Květ s jabloně kdy na ni padá,

A teplý větříček v líbosti

Ji na vlnách svých kolíbá.

O jak blaze mladé dívce,

Kdy v srdce její padá radost,

A štěstí, veliká potěcha

Jí z očí, tváří vysvitá.

Čemuž mé děvče plesá, skáče,

Proč se mladička usmívá,

A ulicí na lehkých nožkách

Od družky k družce pobíhá?

Oh, carská služba, malá tužba,

Přijel, z boje se navrátil,

A svítězil nad nepřátely

Dobrý mládenec, druh milý.