IV. Odpověd krále.

V deset hodin král požádal

sekretáře o papír,

Jimeně by lístek napsal

vlastnoručně v odpověď.

Nakreslil dřív kříž veliký,

okrasu a čtyři body,

pak psal jako jemný dvořan

tato slova na papír:

„Jimeno, jíž taký manžel

jako Cid jest záviděn,

skromná, rozumná a milá,

čekající na porod,

král vám šle své pozdravení,

nemyslil zle nikdy s vámi,

vezměte je jako důvod,

že vám ze srdce vždy přeji.

Zovete mne špatným králem,

manžely že rozlučuji

a jen svého blaha strážce

ani vaši neznám škodu,

žalujete na mne, paní,

v listu svém si stěžujete,

že prý pouze za rok jednou

manžela k vám propouštím.

A když on k vám přijde jednou,

místo, aby objímal vás,

brzy usne v loktech vašich,

tak jak přišel celý znaven.

Seňoro, vy vědět jednou,

že bych uloupil vám chotě

k vůli vlastním dobrodružstvím,

právem stížnost byste vedla.

Beru-li však dál vám chotě,

chci, by bojoval vždy v poli

proti Maurům na hranici,

nekřivdím vám příliš tuze.

Seňoro, kdyby váš manžel

nenechal vás ve naději,

skoro věřil bych, co jste mi

řekla kdys o jeho spaní.

Ježto ale vám, seňoro,

přední sukni značně zkrátil,

majorat že doufá od vás,

ani v posteli své nespal.

Jestli prvním při porodu

manžel bude chybět, vždycky

král vám zbude, jenž vám péči

tisícerou rád vždy skytne.

Nepište mu, aby přišel,

kdyby po boku vám ležel,

uslyší v ráz bubny hřmíti,

opustit by musil vás.

Kdyby v svorce vašich klíčů

upevněn byl Rodrigo,

jistě nikdy moje jmění

nezmnožil by nad můj rod.

S jinou šlechtou kdyby vyšel

jen tak na procházku sobě,

ze zlata by celý Michal

nevypad tak slavnostně.

K obstarání kdybych jemu

nesvěřil vše staré vrahy,

byla byste slečinkou jen,

on jen pouhým panáčkem.

Krále, vy tak povídáte,

Rodrigo má za své many;

Bože, dej, byť, jak jich pět jest,

aspoň dvacet bylo jich!

Nebo kdyby pevně ruku

nad nimi on držel svoji,

neměly by hrady vaše

jak mé tolik nepřátel.

Chcete, dál bych vaše psaní

přečet, hodil do plamenů,

kacířství by obsah jeho

zasluhoval bez mzdy té,

ježto obsahuje řeči

hodny sedmi mudrcův,

hodí se spíš pro můj archiv,

nežli pro nevděčný oheň.

Byste schovala mé psaní

a je neroztrhla v kusy,

nemluvněti oznamuji

pěkný dárek vánoční.

Hošík bude-li to, dýku

s koněm slibuji mu dáti,

dva tisíce maravedů,

aby z čeho živ být moh’.

Dívka bude-li to, dám jí

v stříbře hřiven čtyřicet

ode dne, kdy zrodila se

věnem příštím zúročit.

Seňoro, tím list svůj končím,

neustávám prosit ale,

aby svatá Panna byla

s vámi při porodu zlém.“