IV. Padlým českým dobrovolníkům

Vojáci naši v Rusku, ve Francii,

vojáci naši v černé zemi tlící,

co padli jste, když jiní ještě žijí,

co padli jste jak boží bojovníci

za českou věc, poprvé v tři sta letech, –

nad hroby Vašimi už květ a tráva rostou

a šeptají o nadějích a vznětech,

s nimiž jste šli za povinností prostou:

vlast vysvobodit, z hrobu zvednout znovu...

Tak šli jste, dusíce sny o domovu,

o zpěvu dívčím, květech, o mládí.

Však jméno vaše ve všech příštích dnech

vždy bude žíti, symbol našich Čech,

jež samy sebe nikdy nezradí.