IV. Pedro Arías.

Aríe Gonzala synek,

Pedro Arías hoch mladý,

vyzvání chtě nastoupiti,

válečný šat na se klad.

Svědkem v tom byl otec jeho,

Urraca mu kmotrou byla,

ze Zamory svatý biskup

četl mši sám před bojem.

Vztýčen v nádheře byl oltář,

svatý Jiří, Roman, Jakub,

jenž jest patron Hispanie,

poctěni jsou kadidlem.

Ležely na jednom stole

nové zbraně, které očím

byly zrcadlem, kdo zřel je,

čerpal sílu, mužnost z nich.

V ornátě předstoupil biskup,

četl mši a zpíval slavně,

kus po kuse zbraň posvětil,

Pedra Aríe též háv.

Na hlavu mu vsadil přilbu,

jež se leskla jako slunce,

s vytepanou květů zdobou

i s chocholem bílých per.

Pasovav jej za rytíře,

kmotr meč mu vytáh z pochvy,

udeřil mu na rameno,

k tomu tato slova děl:

„Rytířem jsi teď, můj synu,

šlechtic rodu šlechtického,

vychovaný ku věrnosti,

cos opustil chůvy prs.

Bože, dejž, bys takým zůstal,

jak si přeji, bysi rostl,

trpělivý ve všech trudech,

smělé mysle ve bitvách.

Abys děs byl nepříteli,

postrachem svých protivníků,

vždycky šťastný se svým mečem

přátelům a poddaným.

Pevná hradba síla, naděj;

vyvaruj se vždycky zrádců,

ani v tvář jim nedívej se,

neoklamej nikoho,

kdo se tobě s něčím svěří,

oklamal bys tím jen sebe,

šetři vždy všech přemožených,

kdož se bránit nemohou.

Paži svojí nedovoliž

lámati zbraň bázlivého,

pokud ale v odpůrci tvém

boje vzteklost převládá,

neotálej prudkou ranou,

neodpusť ni jednu ránu,

Zamoru ti odporoučím,

nebo neví, co je čest

Don Diego zvaný z Lary,

jenž svých chránit odepírá“ –

Na missal za slovem slovo

musil přísahati pak.

Pedro Arías tu pravil:

„Přísahám na písmo svaté,

všecko věrně vyplniti,

co jsem právě vyslech zde.“

Míru dostal políbení,

od kmotra, jenž štít mu podal,

Urraca jej opásala

po levici končířem.