IV. Pod okny řehce již

Pod okny řehce již

Můj koníček vraný,

Již hrabe podkovou,

Nemá déle stání;

Můj koníček vraný,

Pěkně osedlaný,

On mi byl od krále

K boji darovaný.

Zhůru, bratří! zhůru!

Na koně sedejme;

Nechť pláčí rodiče –

Na to nic nedbejme;

Na koně sedejme,

Na slzy nedbejme,

Raději vesele

Sobě zazpívejme.

Zpívejme vesele,

Jak zpívají Češi;

Tenť není pravý Čech,

Koho zpěv netěší;

Po česku zpívejme,

Na koně sedejme,

A na nepřítele

Rychle pojechejme.

Pojecháme my naň,

V řad se postavíme,

A udatně se naň

Co lvi oboříme;

České srdce máme,

Zahnať se nedáme,

Škůdce vlasti naší

Všecky porubáme.

Rozmilé rodiče!

Nad námi zplesejte,

Že jedem do boje,

Na to nic nedbejte;

Věrné syny máte,

Vlasti je oddáte,

Neplačte, pakli se

S nimi neshledáte.

Pročby jste plakali –

Za vás bojujeme,

A pro vlasť svou svatou,

Jižto milujeme;

Za vás bojujeme,

Pro vlasť umřít chceme;

Buďte s Bohem! my již

Dále pojedeme.