IV. PRO ŽIVOT.

Zlé činy lidské jsou jak lupičů smečka,

jež číhá dnem i nocí,

a zloba v srdci stálá je léčka,

v záhubu vrhá nás mocí.

A kdybys v ráji štěstí žil

a neměl v srdci míru,

rozkoše nepoznáš slavných chvil,

kdy v sebe máš sladkou víru.

Ubránit sebe, svou bytost krásnější,

mít slzy, šťastný jež člověk roní,

toť paláce snů si vztýčiti zářnější,

kde z květin koberce voní,

kde brány z mramoru u modrých řek

týčí se v slavnostním tichu,

jež ruší jenom polibek

v šťastném a perlivém smíchu.

Chceš-li zažít všecka muka žití,

pojmi krásnou ženu;

chceš-li nalézt spokojenost v žití,

pojmi tichou ženu;

chceš-li nalézt rozkoše i sladkost žití,

pojmi tichou a krásnou ženu.

Miluji bolest, která tvoří krásu,

miluji buřiče, kteří tvoři život.

Bolí mne štěstí, které je tak šedé,

nejvíc však bolí prodajný mne člověk.