IV. Propletu si vlasy

Propletu si vlasy

květem růží bílým,

nikdo nesmí zvědět,

za jakým jdu milým.

Ověnčím si skráně

žhavým vlčím mákem,

nikdo nesmí zvědět,

jdu-li za vojákem.

Samo srdce moje

za kým půjdu, neví,

tomu klesnu v náruč,

kdo se první zjeví.

S písničkami svými

stanu na rozcestí,

kdo se zalíbí mi,

najde u mne štěstí.

Jemu píseň lásky

zazní sladkozvuká –

ale nedozví se,

že mé srdce puká,

pro koho mi puká!