IV. Prosinec 1912.

A když se časem některý čas vydaří,

je z něho skutečně čas veliký.

Evropa v zbraních. Různí taškáři

žní dobu větří pro své praktiky.

U nás? Lžou, kradou. Kramář kramaří,

což koupené mu schválí jazyky.

A byvší ostří revolucionáři

jsou rozšafnými akademiky.

Nu, mohlo konečně by hůře být.

Skutečných vlků takhle přijít roje

a my musili s nimi slovně výt?

Či tak by náhle větry fičely,

že klobouky by lidé ztráceli,

jak ztrácejí teď přesvědčení svoje?