IV. První máj! – To milé heslo světí

První máj! – To milé heslo světí

Příroda v svém velkolepém sále,

Světí slavně, jak-by o přijetí

Šlo zde vítaného toužně krále.

Ovšem, král že celé květné říše,

Chtě zde trávit roku milší dobu,

K přírodě – královské paní spíše,

Veda s sebou svého panstva zdobu.

Což tu zříti u malebném zjevu

Rozmanitých kvítků sličné druhy!

Všecky přišly novém ve oděvu

Barvami planoucím lesklé duhy.

V předu všech král lehkou chůzí kráčí,

Jinoch svižný v zeleném taláře;

Kadeř rosou vínek mu otáčí

Tkaný z paprskův a slunce záře.

A kdy v květném se ukáže sále,

Aj tu jak-by dechem všehomíra

Zniklá hudba k jeho cti a chvále –

Divokrásná počla ouvertura.

Vichr s vánkem střídajičně dují

V zádumčivé Eolovy struny,

Ježto Víly v noci upředují

Z stříbrných paprskův tiché luny.

Les a skály dadí echo znící,

Bouře šum; a proudův katarakty

– Přírody ohromní kapelníci –

Hudbu řídí obrovskými takty.

K dokonání libé harmonie

Znějí ptactva jemnodeché hlásky,

Tak že u veškeré hudbě žije

Shoda krásy jen a shoda lásky. –

A jak já mám, chuďas, přispět k plesu,

Nejsa mistrem na nižádném stroji?...

Nuže! k oslavení celku nesu

Jako proslov tuto báseň moji.