IV. První pohled, když mne vítáš,

První pohled, když mne vítáš,

v něm jak v duši mojí čítáš,

jak mi bylo, jak mi jesti,

z mojich tahů sobě splítáš;

úsměv můj, mé zadumání,

motýla i můru chytáš,

tomu sítě ve svém plesu,

tomu ve svém smutku skýtáš.

Vlídná však mé lichocení

a mou lásku neodmítáš,

stále pak svým tichým vděkem

na dně duše mojí kmitáš.